Sklo

K rozsáhlejšímu osídlení Šumavy došlo v 15 a 16. století v souvislosti s těžbou dřeva pro nově zakládané sklárny. V šumavských lesích bylo vzácné suroviny pro výrobu dost a dost. Nejstarší hutě tu vznikly už ve 14. století, v 16. století pak vyrostly sklárny po skoro celé Šumavě. V 18. století došlo k největšímu rozmachu šumavského sklářství, jeho hlavními centry se stalo Vimpersko, Povydří, Prášilsko a Zeleznorudsko. Přibylo tabulových a zrcadlových skláren, vyrábělo se olovnaté sklo, křišťálové i barevné. Výrobky ze Šumavy byly slavné po celém světě. Poslední sklárny na Šumavě zanikly kolem 2. světové války, vydržela jen sklárna v Lenoře, která ukončila výrobu až v r. 1996. Po 2. světové válce čekaly Šumavu veliké změny. Prakticky celé území dnešního Národního parku, leželo totiž v hraničním pásmu a ve vojenském výcvikovém prostoru. To znamenalo vylidnění celé oblasti a čtyřicetiletý útlum veškeré lidské činnosti. Zanikla celá řada vesnic a samot, počet obyvatel se radikálně snížil. Krásná šumavská příroda byla protkána asfaltovými tankodromy, někde byly zřízeny vojenské střelnice. Teprve v 90. letech byla Šumava zase zpřístupněna.